F1 okruh Monza VC Itálie: závody, historie a statistiky

16.09.2025

6 min. čtení.

Michal

Monza patří mezi nejikoničtější závody v kalendáři F1 a fanoušci ji znají i pro její opravdu dlouhou a bohatou minulost. Každý rok se zde setkává tradice s vášní a rychlostí a celá Itálie žije tímto jediným víkendem. Doma je zde značka Ferrari, ale fanoušci fandí hlavně kráse motoršportu. Pojďte poznat tento okruh blíže.

(Zdroj: depositphotos.com)

Vznik trati, její popis, délka a technické parametry

Okruh Monza patří mezi nejstarší na světě. Postaven byl v roce 1922 jako historicky 3. automobilový okruh světa a první, který byl postaven na pevninské Evropě. Leží severně od Milána u města Monza a také podle něj má své jméno.

Okruh měl v době vzniku délku 10 km a původní trať kombinovala klasický silniční okruh s vysokorychlostním oválem. Jezdci zde zažívali extrémně vysoké rychlosti, jaké nebyly jinde v Evropě běžné. Postupně se však ovál přestal využívat a základem se stal silniční okruh, který se v různých konfiguracích vyvíjel až do dnešní podoby.

Současná trať měří 5,793 km a je známá dlouhými rovinkami střídanými technickými šikanami. Jezdci procházejí ikonickými úseky Curva Grande, Lesmo, Variante Ascari či Curva Alboreto, které se staly synonymem Monzy.

Technicky patří okruh mezi nejrychlejší v celé F1 a monoposty zde dosahují maximální rychlosti přesahující 350 km/h, což je opravdu nadprůměr.

Od roku 1950 se zde jezdí Velká cena Itálie, která je neodmyslitelnou součástí F1. Kombinace historie, vysoké průměrné rychlosti, tvrdých brzdných drah a nezaměnitelné atmosféry italských fanoušků dělá z Monzy legendu. Trať patří mezi domovské Velké ceny pro Ferrari a vyhrát zde je i zásadní otázkou prestiže.

Historie trati z pohledu závodů F1 a její současnost

Od roku 1950 hostí Monza Velkou cenu Itálie bez přestávky. Jde o okruh, který je stálicí v kalendáři Formule 1, ale i tak prošel několika změnami.

V 50. letech se jezdilo na kombinaci silničního okruhu a vysokorychlostního oválu. Legendy jako Fangio nebo Hill zde dosahovaly průměrné rychlosti přes 200 km za hodinu, což bylo v té době nevídané. V té době zároveň patřila Monza k nejnáročnějším okruhům, kde technika i jezdci fungovali na absolutním limitu a někdy i za ním.

60. léta přinesla další rekordy, ale i smutné chvíle spojené s několika haváriemi. Trať se proto modifikovala tak, aby byla bezpečnější a její délka se zkrátila na 5,8 km. Byly přidány zatáčky a šikany, které snížily extrémní rychlosti v závodech.

Když přišla 70. a 80. léta, na Monze se odehrálo množství legendárních soubojů. V 1971 zde Peter Gethin vyhrál nejtěsněji v historii F1, když prvních 5 jezdců dělilo méně než půl sekundy. Vítězství Petersona, Laudy či Prosta pak umocnily atmosféru Monzy, zejména v případě mladého Rakušana, který tehdy jezdil za Ferrari.

Od 90. let až po současnost se pak měnil profil šikan a zvyšovala se bezpečnost. Navzdory úpravám však zůstala Monza nejrychlejším okruhem, kde vítězové jako Schumacher, Hamilton či Verstappen dosahují rychlosti blížící se k 250 km/h.

(Zdroj: depositphotos.com)

Nejdůležitější sezóny a kdo v nich kdy a jak vyhrál

Legendární trať s sebou přirozeně váže i legendární sezóny a vítězství. Monza jich nemá přitom málo, právě naopak, důležitých událostí zažila bohatě.

Začátek patřil domácím. V roce 1950 triumfoval Giuseppe Farina na Alfa Romeo, o rok později se prosadil Alberto Ascari s Ferrari a v roce 1953 si pro vítězství přišel Fangio na Maserati. Trať měla tehdy délku 6,3 km a jezdilo se až 80 kol.

V polovině 50. let se využívala 10 kilometrová konfigurace s oválem, kde Fangio v roce 1955 a Moss v letech 1956 či 1957 vyhrávali při průměrných rychlostech nad 200 kilometrů za hodinu. Tato éra byla extrémně rychlá, ale přinášela i velká rizika havárií a tak se postupně trať zkrátila na 6 kilometrů a pomalejší rychlost.

60. léta byla érou Ferrari. Phil Hill vyhrál v letech 1960 a 1961 a stal se prvním Američanem se ziskem titulu mistra světa ve Formuli 1. Poté přišly triumfy Grahama Hilla, Jima Clarka či Johna Surteese. Zajímavé byly i 70. a 80. léta.

Ty přinesly legendární momenty jako vítězství Petera Gethina v 1971, kdy rozhodovala sekunda. Prosadili se i Emerson Fittipaldi, Ronnie Peterson či Niki Lauda, později pak takové legendy jako Prost, Piquet a Senna. V éře přelomu století a nejnovější viděla Monza i legendární souboje Schumachera, Alonsa nebo Hamiltona.

Zajímavosti, traťové rekordy, statistiky a další čísla

Monza patří mezi nejrychlejší a nejvíce legendární okruhy v historii Formule 1. Každý rok trať doslova otestuje zručnosti a talent jezdce na maximum.

Už v 50. letech zde vítězové dosahovali průměrné rychlosti 200 kilometrů za hodinu, což bylo na tu dobu nevídané tempo. Fangio v roce 1955 a Moss v roce 1956 na 10 kilometrové konfiguraci překonali hranici 200 kilometrů za hodinu a nastavili standard, který Monzu provázel celá následující desetiletí a přinesl jí prestiž.

V 60. letech se Phil Hill stal prvním jezdcem, který na Ferrari překonal průměrnou rychlost 212 km/h. O pár let později se prosadili Surtees či Clark a i zkrácená verze trati ukázala, že rekordní tempo lze udržet i bez vysokorychlostního oválu.

Největší skok přišel v 70. a 80. letech, kdy průměrné rychlosti vítězů překračovaly 230 km/h. Peter Gethin v roce 1971 vyhrál s průměrem 242,6 km/h a dodnes jde o nejtěsnější cíl v historii F1. Tento moment se stal jedním ze symbolů Monzy a ukázal, proč se jí říká chrám rychlosti. Moderní éra pak tento limit ještě posunula.

Montoya, Barrichello či Schumacher jezdili nad 240 km/h a v roce 2025 posunul Verstappen hranici ještě výše na průměrnou rychlost 250,7 km/h. Každopádně, Monza není jen extrémně rychlá, ale i technicky a divácky opravdu krásná trať.

Sdílet článek na Facebooku