Historicky první vozidla, která se začala ve větším měřítku vyrábět od roku 1885, používala zadní náhon. Ať už šlo o francouzské, britské nebo americké automobilky, základní zásadou bylo umístění motoru v přední části a pohon kol vzadu.
Tento koncept přetrval jako tradiční několik desetiletí, až na pár menších výjimek. Drtivá většina automobilů, které se vyráběly před II. světovou válkou, měla motor za přední nápravou, spojku za motorem směrem dozadu a pohon se nacházel nad zadní nápravou. To přinášelo rovnoměrné rozložení váhy, tedy stabilitu vozu.
Po druhé světové válce se začaly objevovat už i modely menších aut, které měly nejen zadní náhon, ale také motor umístěný v zadní části vozu.
Dobrým příkladem byl známý VW Beetle neboli Brouk. Dnes se tato koncepce používá tradičně již v supersportech, například Lamborghini, Ferrari nebo Bugatti. Zajímavostí je, že za dob socialismu byla rozšířena i v modelech značky Škoda .
Dnešní vozidla s pohonem vzadu využívají možnost uložení motoru v přední části i pro jeho zvětšení. Velkoobjemové motory v kapacitě 6, 8 nebo až 12 válců jsou montovány příčně, což umožňuje právě dostatečná prostorová dispozice. Na druhou stranu, mnohem více tím trpí přední náprava a ta zadní má tedy horší trakci.
Dnes už více rozšířený a obzvláště v zimním období populárnější, přední náhon, se začal ve větší míře využívat až v 70. letech 20. století. Spouštěčem byla ropná krize, která způsobila nedostatek této komodity, jakož i zvýšení ceny samotné ropy.
Výsledkem bylo, že automobilky se rozhodly zareagovat na tuto situaci snahou o snížení její spotřeby a tak se do kurzu dostaly menší karoserie a menší auta. V jejich případě se jako prostorově i technicky optimální řešení jevilo umístit vše dopředu, tedy motor i pohon. To umožnilo využít zadní prostor jako zavazadlový.
Navíc, celkový konstrukce auta s předním pohonem je jednodušší, není zapotřebí žádný kardan a v kabině vozidla tak není žádný středový tunel.
Výhodou je i lepší ovladatelnost a trakce, zejména na vlhké nebo zasněžené vozovce. Může za to jednoduchá fyzika, jelikož váha motoru tlačí na hnanou nápravu, která tak má vyšší přilnavost a mnohem snazší ovladatelnost v případě smyku .
Na druhou stranu, celkově mají vozidla s předním náhonem nižší hmotnost, ačkoli ta je poměrně nerovnoměrně rozložená. Plusem jsou však určitě nižší výkonové ztráty, což přispívá ik úsporě paliva, byť krátkodobě jen v nepatrném měřítku. Auta s předním náhonem jsou považována za stabilnější, přestože právě u nich chybí „radost z jízdy“.
Většina moderních vozů a nových modelů nabízí jako součást prémiového provedení či výbavy pohon všech 4 kol a obou náprav, známý také zkratkou 4 x 4. Tento pohon může být trvalý, například jak má značka Audi, nebo připojitelný.
Výhodou pohonu všech náprav je samozřejmě mnohem lepší přilnavost, čili trakce, ale také ovladatelnost vozidla a to prakticky za každých podmínek.
Nevýhodou je oněco vyšší spotřeba a to právě proto, že točivý moment motoru, většinou umístěného vpředu, se musí rozložit na obě nápravy. Dochází tak k větším výkonovým ztrátám, což má vliv i na spotřebu paliva, obvykle v rozmezí kolem 10 až 15 %. Platí to však pouze tehdy, je-li pohon 4 x 4 permanentní nebo aktivní.
Uvedená nevýhoda tedy přirozeně odpadne, pokud umíte pohon všech 4 kol odpojit, například na suché vozovce typu dálnice nebo rychlostní silnice vám je zbytečný. Naopak, při průjezdu zatáček nebo do kopce, zejména v zimě, se určitě hodí.
Nevýhodou připojitelného pohonu 4 x4 je komplikovanější konstrukce, jelikož vozidlo musí být vybaveno diferenciálem, řídící jednotkou a mezinápravovou spojkou. S tím souvisí i vyšší riziko poruch, což při permanentním pohonu všech náprav nehrozí. Problémem je i správné vyvážení výkonu mezi obě nápravy.
Nejjednodušší jízda v zimních podmínkách , neboli na mokré vozovce, na vozovce s námrazou a na vozovce pokryté sněhem, je s pohonem 4 x 4. Ten má nejlepší trakci, vůz nejlépe drží stopu i v zatáčce a problémem není žádný kopec. Klíčem je však postupná akcelerace a udržování optimální stopy právě v zatáčce.
Naopak, pro běžného řidiče bez dostatečné praxe je jízda v zimě s pohonem vzadu a současně s motorem vpředu největším oříškem. Auto má obvykle problém s jízdou do kopce na sněhu as udržením stopy na mokré vozovce nebo v zatáčkách.
Řešením je v tomto případě postupný rozjezd, nezastavování v kopci a plynulý průjezd zatáčkou, abyste předešli protáčivému smyku a „poskakujícímu“ zádi.
Střední cestou, která nabízí zřejmě nejlepší poměr všech benefitů, je ježdění s předním pohonem. Přední náhon využívá výbornou trakci na hnanou nápravu a to váhou celého motoru, stejně tak i to, že vůz je do každé zatáčky předními koly „vtahován“. To přináší také možnost lepší korekce možného smyku.
Jezdit v zimě s předním náhonem je poměrně jednoduché. I zde platí, že je třeba mít co nejvíce plynulou akceleraci, zatáčku přejet v optimální stopě a do kopce jet rovnoměrně. Bez ohledu na náhon si vždy v zimě dávejte pozor na brzdnou dráhu.
zakoupené na runder.cz 01.11.2024
zakoupené na runder.cz 02.11.2024
zakoupené na runder.cz 18.11.2024
zakoupené na runder.cz 30.10.2024
zakoupené na runder.cz 01.11.2024
zakoupené na runder.cz 12.11.2024